Dokonale uklizená domácnost, zdravé, šťastné, v jednom kuse vzdělávající se inteligentní dítě, samé dřevěné hračky, žádná čokoláda a krásná, upravená sexy máma, která nosí podpatky a neodkopává po cestě do lednice, kam si jde o půlnoci pro posledního nanuka, kostky z Lega. Nebudu vám lhát, zvládnout se to skoro nedá, ale přiblížit se tomu snad ano. 🙂 Ve chvílích, kdy jsem začínala být zoufalá, jsem si poprvé uvědomila, že ačkoliv je dítě to nejdůležitější v mém životě, není to jediná důležitá věc, o kterou bych se měla starat. A tehdy mi poprvé došlo, že na to musím jít i trochu jinak.
Kdo by totiž nechtěl být super máma. 🙂 Když se mi před těmi necelými třemi lety narodil syn, život se obrátil naruby. Žádné zažité režimy a pravidla už neplatily a všechno se začalo točit právě okolo něj a všechno ostatní šlo tak trochu stranou, jak už to tak bývá.Trvalo nám, než jsme se sžili a než jsem se naučila jak všechno zvládnout a najít si i chvilku pro sebe. A teď mě to čeká celé znovu, a proto jsem se rozhodla vám v dnešním článku napsat o mých tipech, jak se to snažím zvládat já.
1. Určete si priority
Jestli vám někdy bude někdo naznačovat, že ostatní maminky to zvládají samy a lépe, pošlete ho někam. 🙂 Jestli mi totiž ještě někdy někdo bude tvrdit, že taky jako já kojil čtyři měsíce v kuse každé dvě hodiny a ve zbytku času zpíval miminku, kompletně uklidil třikrát do týdne několika set metrový byt a stihl si zajít na manikůru a ke kadeřnici, už se opravdu naštvu. Jestli si myslíte, že se tohle neděje a nikdo to neříká, tak děje a nejen mě ale i mým kamarádkám, bohužel. Nenechte se frustrovat už jen tím, že vám někdo tvrdí, nebo se snaží tvrdit, že okolo něj je všechno dokonalé. Najděte si to, co je pro vás nejdůležitější a věnujte se tomu!
Pokud je to pro vás samozřejmost, gratuluji, tak nějak jste to v životě vyhráli, ale já osobně jsem dlouho bojovala s tím, že jsem si nevěřila, s nově narozeným miminkem nic nestíhala a měla pocit, že bych to všechno měla dělat lépe a zvládat toho více. Teď už se rozházenými hračkami po bytě nestresuji, ani otisky malých tlapiček na úplně všem ve výšce jednoho metru, ani rozmačkanými malinami na bílých polštářích. A jakmile jsem si uvědomila tohle, uvědomila jsem si i to, že mě nikdo z mého nejbližšího okolí a rodiny, kromě mě, jako neschopnou mámu neviděl, že jsem se tak vlastně viděla jen sama.
2. Najděte si koníčky
Další věc, která bude spoustě z vás znít jako naprostá samozřejmost, ale není tomu tak. Maminky na mateřské bývají často vyhořelé a nezáleží na tom, jestli jim je dvacet, nebo čtyřicet. Z bodů zmíněných výše se stane životní cíl a nedosažitelná meta, která nám brání v tom, dělat to, co nás opravdu baví a u čeho bychom měly čas si odpočinout. Maminky, které baví osm hodin každý den stavět most z kostek, které dítě každých třicet sekund zboří, mají můj obdiv, ale zhruba tak po hodince to pro mě osobně zábava být přestává a nutně potřebuji čas sama pro sebe. Aspoň hodinu denně.
Že jsem neustále doma se synem a veškerý svůj čas trávím péčí o něj, o kočky, o manžela, nebo úklidem, mi začalo docházet velmi brzy a hned po tom následovala zmiňovaná frustrace. Bylo to někdy o Vánocích, když byl synovi rok a půl a mně došlo, že pokud chci mít energii a dobrou náladu pro syna, musím nejdřív udělat i něco sama pro sebe. A není náhoda, že jsem si pár měsíců na to založila blog a začala se o sebe zase starat jako dřív. Došlo mi totiž, že mi za nevytřenou podlahu nikdo nevynadá a že když jeden den v týdnu nevyluxuji, vůbec nikdo si toho nevšimne…
3. Dobře si zorganizujte čas
Často se mi něco nechce a často se mi stává, že i přesto musím. Hodně mi pomáhá si věci předem naplánovat. Zní to jako banalita, ale pro mě není. Během dní, kdy mám v diáři bod po bodu napsané, co všechno musím zařídit, udělat a také všechno co bych chtěla, včetně třeba lakování nehtů :), stihnu mnohem víc věcí, než během dní, kdy si plán nepřipravím a bezcílně bloumám po bytě a vyhýbám se poházeným hračkám. Ráda plánuji, ráda vytvářím teď tolik moderní to do listy, akorát to už dělám roky a to do list tomu říkám až teď, ale opravdu mi pomáhají. Rozhodně to zkuste!
Napište si všechno co byste během dalšího dne chtěli stihnout do diáře nebo na papír a až ráno vstanete, mrkněte na něj. Samozřejmě by bylo dobré, dát si na seznam reálný a splnitelný počet úkonů, vyhnete se tak zbytečné frustraci. Dávno už mám za sebou představy, jak během jednoho dne, kdy je se mnou doma malý nezbedný syn, umyji okna v celém bytě, vyluxuji, vytřu, uklidím nádobí a vytřídím moji, manželovu i synovu skříň. 🙂 Syn mě z toho hodně rychle vyléčí už při prvním úkolu, kdy se bude pokoušet vyšplhat za mnou na štafle a vypadnout z okna, případně si bude s vysávající maminkou hrát na lva (vysavač & maminka), který se ho snaží sníst (syna). 🙂
4. Řekněte si o pomoc, případně si pomoc najděte
Trochu kontroverzní bod, ale nemohu jinak a musím ho zmínit. Jednou jsem se ptala své nejlepší kamarádky, která má děti už dvě, jak je možné, že to tak skvěle zvládá, že já sotva zvládám jedno a ona mi na to řekla, že ale ona má svého manžela, který funguje a doma pomáhá, že na rozdíl ode mě na to není úplně sama. Takže, pokud jste na tom jako já a máte manžela, nebo partnera, neustále v práci, nebo na cestách, nezoufejte. Nejspíš nejste méně schopné, než vaše kolegyně v bývalé práci, nebo vaše kamarádky a známé, prostě jste na to samy a to pak nikdy není lehké. I když chlap vašeho potomka nenakojí, nebo je stále úklid jen na vás samotné, už jen to, že je s vámi někdo doma, komu si můžete postěžovat, kdo vás psychicky podpoří, je obrovská úleva. A stejně jako mnoho věcí v životě to občas není samozřejmost a je potřeba si o pomoc, ať už jakoukoliv, říct. A hlavně, nestyďte se za to!
Já si o ní řekla a teď už nejsem sama, mám úžasné hlídání – moji sestru, která přijde pokaždé když potřebuji a se vším mi pomůže a už i manžel zjistil, že ačkoliv to vypadá, že doma celé dny nic nedělám, ve skutečnosti to tak není, jen ta mateřská láska a práce prostě není tolik vidět a o to víc to umí být náročné. 🙂 Což všechny maminky na světě moc dobře ví.
Synovi teď budou tři a já jsem zvědavá, jak to všechno bude, až se mu narodí sourozenec. Bojím se , jak to všechno zvládnu a také se bojím, jestli budu mít čas sama na sebe, aby ze mě nebyla ta napůl šílená vyhořelá a vystresovaná maminka, která kromě dětí nežije svůj život a na sebe zapomíná. Nicméně se pokusím udělat všechno proto, aby to tak nebylo a pokusím se oblažovat vás svými moudry tady na blogu i Instagramu i nadále. 🙂 Jestli se vám dnešní nekosmetický článek líbil, určitě mi dejte vědět a také se třeba podělte o vaše zkušenosti a rady, jak se z toho nezbláznit! 🙂 L.
Ja Ťa úprimne obdivujem :). Na krku mám síce "len" celú domácnosť a 3 mačky, ale to mi bohato stačí 😀 Časovo najstresujúcejšie obdobie pre mňa bolo, keď som písala pre istý web, potažmo ženský časák, k tomu blog a tak som trávila dni len pri notebooku. Nikdy viac, ja si chcem svoj život konečne užívať 🙂
Jé 🙂 taky tři kočky! A jako souhlasím, že i ty tři potvory dokážou udělat takový bordel jako jedno malé dítě, takže už máš v podstatě představu :-))) občas je to náročné, chce to dobře si zorganizovat čas 😉
Vravim, ze kazda blogerka je mackarka! 😀
U nas robi "bordel" za tie tri len jedna 😀 kocuri su slusne vychovani:D
Podobný typ článku na túto tému som čítala nedávno u inej blogerky a keďže som sa v tomto našla, dovoľujem si svoju odpoveď okopčiť aj sem :
"Dávno som prestala súperiť o pozíciu najlepšej matky na svete. Úplne mi stačí keď budem tou najlepšou a jedinou matkou pre svoje dve dcéry.
Mám takmer 43 a až po štyridsiatke mi došlo, že na prvom mieste som ja a moja spokojnosť a keď sa postarám (kto iný ?) o to, aby som bola spokojná a šťastná, ľahšie urobím a robím spokojnými a šťastnými ľuďmi okolo mňa, najmä môjho manžela a naše dve deti.
Sebecké ? Možno. Je mi to jedno.
Naše dve deti sú zdravé, vyzerajú spokojné, šťastné, škola im ide ľahko (život s IQ nad 130 v prípade oboch už pre nás rodičov taký ľahký nie je).
Ja dúfam, že raz, možno už o takých 10-15 rokov zhodne s manželom skonštatujeme, že sme svoju „prácu“ urobili dobre a dali našim deťom ten najlepší možný štart v živote.
Očakávania druhých sú zlé. Ešte horšie sú očakávania nás samých voči sebe. A pritom by, možno, stačilo zľaviť z tých požiadaviek a žiť podľa seba a nie podľa druhých.
Pekný zvyšok leta !"
Súhlasím so všetkými bodmi čo píšeš !
Článok bol skvelý, poučný a aj vtipný. by the way, ak sa nenahneváš, musím skonštatovať, bez ohľadu na to, že neviem ako vyzerá Tvoj manžel, ale že ty si si dieťa "naklonovala", je Ti neskutočne podobný v črtách tváre :).
Měla jsem tenhle článek napsaný už několik měsíců, jen na něj musela přijít řada 🙂 a máš pravdu, ale člověk se musí to okolí naučit ignorovat, občas to nejde samo od sebe – bohužel a mně trvalo docela dlouho, než jsem se začala vnímat jako schopná ženská, a ne ta neschopná co nic nezvládá 🙂 Oba s manželem jsme členy menzy, možná proto je syn tak náročný, jsem zvědavá co holčička 😀 A jinak manželovi syn podobný je, má jeho tvar očí, jinak je podobný mně tak trochu :-)) Já mám vlasy světlé a oči modro zelené, manžel zelené, syn hnědé 🙂 tak nevím 😀
Moje mala bude mit za týden 5 měsíců, jak popisuje Mia- první 3 měsíce děs. Neměla jsem zrovna pohodový těhotenství, byla jsem x krát v nemocnici. Hrůzu jsem mela tehda ze šestinedělí. To pro me bylo horší než porod. Já pěkný porodní blues a už sem se vezla. Mala plakala hlavně v noci a ja nevěděla proc, bylo mi hrozne, unavene, nejedla jsem(do ted ještě nemám čas), mela jsem depku a plakala. Jako největší plus byla obrovska podpora ze strany rodiny. Ted je to už fajn, i když stále kojím v noci cca po 3-4 hod. Nejvíc mi vadi ten nedostatek času pro sebe. Proste se jen tak natáhnout, dat nohy nahoru a nejsem tady. Na přerušovaný spánek jsem si už zvykla (asi 😉 ). A to sem si myslela jak deti jen ji a spí a kaděj. Byla jsem tak naivni. Moje byla nespavec, kvůli bolestem břicha, takže to bylo dost funny. Ted si ji maximalne užívam a mazlinkam se s ni, protoze az me bude v 16 posílat do záďě 😀 , to už ji asi "ñuchňánku" říkat nebudu 😀 😉 🙂
Měla jsem to podobně, rizikové těhotenství, nemocnice, vyvolávání, císař, horečky, bolavé břicho a do toho kojení každé dvě hodiny… To byl snad nejnáročnější čas v mém životě. Ale dala jsem to a jsem na sebe pyšná, všechny bychom měly 🙂
Wau, krásny článok. Uplne suhlaism s bodom 2. Treba si nájsť aj čas pre seba, ja bez toho neviem fungovat. Nech si každý mysli, čo chce, ale ja potrebujem každý den minimálne hodinku, až dve, kedy si robim, to čo mám rada, čo ma bavi (blog). A bod 3 je tiež vyborný nápad. Tiež som plánovací typ, ale takto každý den si do bodky neplánujem. No myslim, že by to mohlo byt fajn.
Inak, tie okna tak to si neviem predstavit umývat pri malom vobec – to robim, ked je u nás babka a postráži ho. Aktuálne si vyžaduje dost pozornosti, stále ma vola hrat, takže všetko skor plánujem na čas, ked spinka.
Myslím že je úplně normální chtít dvě tři hodiny denně jenom sama pro sebe, vždyť bychom se jinak zbláznily :-))) Já se synem taky nezvládnu udělat nic, když byl malý, v ohradě brečel, tak jsem ho neměla to srdce tam dávat a teď už vyleze kamkoliv sám 🙂
Tiez sa tým dost zaoberám, že ja iba fňukám a iné toho zvládajú ovela viac pri dieťati. Pritom ani nemôžem povedať, že by mi to niekto vyčítal alebo naznačoval, ja som schopná aj sama si vykonštruovať takéto myšlienky:-) Prvé 3 mesiace mi prišli ako také peklíčko – iba samotné kombo kojenie-uspávanie, to, že nevarím a nemám vyglancovaný byt ma ani netrápilo, ale ten pocit, že nemám 5 minút sama pre seba a že nemám šancu spať súvisle viac ako 2-3hodiny ešte neviem ako dlho… manžel pomáhal ako vedel popri práci, ale ja som bola ako emocionálna horská dráha. Teraz mi je to dodatočne lúto, ale vtedy som si naozaj myslela, že sa to nikdy neskončí…Ale potom sa dcérkin režim stabilizoval, ja som sa vrátila k športu, zdravému jedeniu…začala som si lakovať nechty:-), plusmínus udržiavať poriadok v domácnosti a hneď bolo všetko ok. Teda, stále je, ale teraz má dcérka 1,5 roka a ja už o 2 mesiace budem mať druhú, takže…jednak toto tehotenstvo je trocha komplikovanejšie a starať sa o malú je trocha fyzicky náročnejšie, plus samozrejme sa zase nemôžem naplno venovať môjmu koníčku – športu, no ale hlavne…mám strach, že keď sa narodí druhé, zase tie prvé týždne neustojím…stále si hovorím, že je to len jedno relatívne krátke obdobie, ktoré je tak náročné ale aj tak sa bojím, že budem zase len klbko nervov:-( Držme si teda palce, ako budúce dvojmatky:-)
Popisuješ přesně ty fáze, kterými jsem si taky prošla, první čtyři měsíce přerušovaný spánek co dvě tři hodiny, otázky, jsem špatná, že mě to vyčerpává, jak to, že toho nezvládnu víc a líp… Ale jak píšu v článku, musela jsem si uvědomit, že mě nesoudí nikdo jiný, než já sama a pokud mě soudí někdo, kdo se mnou a synem nestrávil týden v kuse, nemůže vlastně objektivně zhodnotit nic. 😉 nesmíme se nechat pohltit tím, že nám někdo na internetu (nebo pískovišti) tvrdí, že nejsme dost dobré 😉
Hezky napsané. Já mám teď tříměsíční, takže pro mě dost aktuální článek. Naštěstí můj muž pracuje z domova a nemá vůbec problém uklidit, uvařit, postarat se o dceru a kolikrát i tak jsem unavená a říkám si, jak to ty ostatní maminky zvládají?? Máte můj obdiv. Ačkoliv si to fakt užívám, být máma, někdy se těším, když jdu k doktorovi/na úřad sama a manžel doma hlídá dceru. Už jen ten pocit, že se nemusím nervovat, že mi dcera udělá hysterák v metru/v autě (nevím co je horší) 🙂
To je bezva, že máš chlapa co pomůže!! 🙂 u nás je to těžké, když odchází manžel v devět ráno a vrací se v deset večer. 🙂 také jsem si říkala, jak to dělají ostatní, ale nikomu domu za zavřené dveře nevidíme, že 😉 Jó, hysterických záchvatů si užívám do teď, takže kdykoliv můžu, také chodím raději sama :-)))
Jé, to je krásný článek 🙂 Já sice svoje miminko nemám, ale můj přítel má s bývalou přítelkyní dvouletého syna, kterého si bereme skoro každý volný den, a je pravda, že je to neuvěřitelný zápřah. V těhle letech prostě děti potřebují maximální pozornost celý den, a někdy je to fakt těžký 😀 Ale je krásný sledovat, jak se to pak vrací – když mi dá jen tak z ničeho nic pusu, nebo za mnou přiběhne, když se mu něco stane, to pak tak strašně zahřeje! 🙂 A je pravda, že když není spokojená a odpočatá máma, nemůže takové být ani dítě. Děti strašně vnímají, co se okolo děje, jak se jeho rodiče (nebo ti, co se o něj zrovna starají) cítí. Třeba když nám je špatně, na malém se to hned odrazí 🙂 Čas sama na sebe je moc důležitý, zvlášť v mateřství, a dítě by nemělo být středobod, kolem kterého se točí úplně každý prd 🙂
since-2015.blogspot.cz
Myslím, že pokud hlídáš dvouleté dítě, moc dobře víš o čem mluvím, byť není "tvoje" ;-))) On stačí jeden celý den s hodně aktivním mrňousem aby člověk pochopil, co to je být máma na mateřský 🙂 A jak píšeš/píšu, dítě je sice nejdůležitější, ale není to jediná důležitá věc.. 🙂
Já jsem si naivně myslela, že mít jedno a dvě děti není rozdíl 🙂 Tak teď si říkám, jak jsem si mohla připadat vytížená když jsem měla jen jedno! :)Jsou ještě malí, máme čtyři a půl a dva roky, mladší je teda mimořádně aktivní rarach, mám všechno vyklizené do dvou metrů, neb objevila, že když sebou vezme židli, tak vyleze všude. Dítě na kuchyňské lince, stole, nebo komodě je u nás běžné. Můj muž je teda super, pomáhá, s dětmi blbne, ale taky je věčně v prachu, pracovně je skoro každý týden pár dnů pryč. Přes to přeze všechno mně občas napadne, že by bylo fajn mít ještě jednou malé miminko 🙂
Toho se právě bojím, sotva jsem zvládla jedno, tak jsem zvědavá co udělám se dvěma ;-)) Máš bezva chlapa, to je paráda! Můj je v práci od pondělí do neděle, takže čas na pomoc mně prostě nemá 🙂 tak aspoň ta psychická podpora 🙂 Syn je taky akční a lezl všude, občas mě polila hrůza, když jsem ho sundavala z ledničky :-)))
Moc se mi líbí tvé fotky a celkově blog. Článek taky super, budu ráda za další oblažování moudry 🙂 🙂
To jsem moc ráda! 🙂 Děkuji!
Zrovna ve čtvrtek jsem dala na blog článek na toto téma a mysím, že se ve spoustě věcí shodujeme. Dnes mám doma často hezky naklizeno a dítě si hraje v klidu s dřevěnými hračkami (u nás jsou fakt nejoblíbenější), ale trvalo mi taky, než jsem se k tomu dopracovala. Podle mě jsou fakt nejdůležitější ty body priorita a zorganizovat si čas. Já jsem taky hodně plánovací, a kdybych to neměla sepsané a naplánované, poflakovala bych se celý den v pyžamu (no občas mi to ujede a jsem v něm celý den). Je mi jasné, že s druhým to bude daleko náročnější, já si to zatím neumím představit. Tak přeji hodně pevné vůle. PS. bez blogu by se mi asi fungovalo taky hůř, přeci jen koníčky jsou fakt potřeba a je to fajn na odreagování se, ale přesně, přes den bez šance, malý by na mně pořád visel. Žanet
Už jsem si ho taky přečetla 🙂 Jinak souhlasím, důležité je najít si rytmus co bude vyhovovat všem, jinak se z toho někdo dřív nebo později zblázní. 🙂 Já tedy neznám, že by si syn dám hrál a já si mohla něco dělat, takže tyhle body se mě netýkají :-)) Holt mám malého ďábla (a asi jsem ho trochu rozmazlila :-)))
Ty Jo já právě naopak bojuju s tím, ze jsem zvykla dělat milion věci a teď na mateřský se strašně nudim, ani už právě nemám co uklízet a dvě práce a blog jsou mi stejně málo :-(…
Zajímalo by mě, kolik hodin má tvůj den :-)) Syn je těžce hyperaktivní a u ničeho nevydrží déle jak deset minut v kuse, přes den už dávno nespí a chodí spát v jedenáct a vstává v sedm, prostě nepotřebuje víc a prý je to u některých dětí zcela běžné. Takže já mám čas na uklízení, nebo na blog leda když se někdo smiluje, nebo přijde hlídání.. 🙂 Jinak se věnuji jen jemu, nic jiného mi ani nezbývá. Psát článek když tě někdo každých pět minut tahá za ruku a volá pojď maminko, prostě nejde 🙂
Moc krásný článek! Já sama zatím děti nemám, ale vím, že to jednou přijde 🙂 Musím se přiznat, že takovou menší frustraci jsem zažila s nástupem do nové práce skoro před dvěmi lety. Nastoupila jsem do práce, kde dělají samé (pro me starší) paní. Me je 23 let a všem okolo me okolo 40 let. Nebylo vůbec jednoduché zapadnout, když to tak řeknu jsem pro ne proste mladá ,,pipina" 😀 Se všemi vycházím v pohodě, ale pak jsem se hodně zaměřovala jen na práci a samou práci. Nemyslela jsem na nic jiného než na práci a byla jsme z toho vystresovana a vůbec jsem nebyla ve vlastní kůži. Přibrala jsem, zhoršila se mi šíleně pleť a nic me nebavilo. Ted už je to mnohem lepší. došlo mi, že musím dělat věci okolo, ktere me opravdu baví a naplňují. Je to pravé blog. I když nemám moc odběratelů, je to pro me místo, u kterého naprosto vypnu a dělám ho s radosti 🙂 Vím, ze jsem trosku oddálila od tématu, tvůj článek me opravdu bavil a držím palce s druhým miminkem 🙂 Jestli jednou budu alespoň z půlky taková máma jako ty, tak budu šťastná 🙂 Pečovat o sebe je opravdu důležité! 🙂
LITTLETHINGSFOREM
Vůbec nejsi off-topic, naprosto chápu jak to myslíš 🙂 V podstatě se ti stalo to samé co mně, ačkoliv z jiného důvodu. Je prostě potřeba na chvíli zastavit a říct si, že to takhle být nemá a co s tím reálně může člověk udělat a pak se to snažit dát dopořádku.. Tohle je podle mě totiž přesně důvod, proč každý den potkávám desítky lidí, kteří jsou nepříjemní, protivní a vyhořelí – roky dělají něco co je ve skutečnosti ubíjí, ať už vědomě nebo nevědomky, a nejsou pak spokojení ani v jiných aspektech života 😉 a celé se to pak jen nabaluje a nabaluje… 🙂